Na pár kroků od Rakouska -

Na pár kroků od Rakouska

Původní plán zněl jinak, směr Lanškroun. Díky počasí z původního plánu padlo, a tak mi trvalo celé dvě hodiny, než sem přišel na plán náhradní. Hranice s Rakouskem.

Fotky jsou pořízené jak ze zrcadlovky, tak z telefonu. Proto prosím omluvte na některých fotkách různou kvalitu zpracování 🙂 Pár informací které se dočtete, jsem sbíral po internetech.

Trasa vygůglená, foťák sbalenej a abych nezapomněl, klesající cena benzínu mě donutila dotankovat a mohl sem vyrazit.

Díky „perfektní“ objížďce v Jaroměřicích nad Rokytnou jsem se divil, že mi po té cestě nevyskákaly karty z foťáku a za necelou hodinu sem dorazil na bezplatné parkoviště kousek od vesnice jménem Čížov.

Čížov se nachází v Národním parku Podyjí a první zmínka o této vesnici pochází z roku 1323 a v okolí obce byly zjištěny nálezy z mladší doby kamenné neboli neolit. Najdeme zde také středisko Správy Národního parku Podyjí, a hlavně je obec jako východisko pro návštěvu národního parku nebo právě rakouského města Hardegg, ležící přímo na česko-rakouské státní hranici, tvořené řekou Dyjí.

Hned při příchodu do vesnice mě uvítal stánek, jestli se to tak dá říct, který je pro turisty určitě dobrá volba, u stánku jsem se nezastavoval, jen sem okem koukl na domácí med, cukety za pár korun a velkej chlaďák s pitím. Pro příště neudělám tu chybu a nevezmu si jen půllitr vody a žádné jídlo, jo jsem genius…

Po několika minutách sem prošel vesnici na druhou stranu až k pohraniční silnici, kde je podél ní zachovaná část železné opony v tehdejší Československé socialistické republice. Železná opona uzavírala hranici s Rakouskem a Německou spolkovou republikou. Součástí byly i různé zátarasy a strážní věže.

Po pár fotkách jsem se vydal na cestu na vyhlídku na zmíněné město Hardegg. Pro příště by to možná chtělo lepší boty, ne že by terén byl náročný, ale v nerozchozených botách z kopce a do kopce to není pravý ořechový 😀

Popravdě nevím, jak dlouho mi trvala cesta k vyhlídce, rozfotil jsem se, tak sem zastavoval poměrně často. Zhruba ve třetině cesty nad ještě pohodlnou cestou z kopce, a ne moc pohodlnou cestou do kopce stálo odpočívadlo, nešel jsem si odpočinout, ale musel sem nakouknout na zasklenou tabuli která tam vysela.

Cestou na rozcestí na vyhlídku byl v lese krásný klid a ten jsem si užíval, když se kolem neprohnalo stádo cyklistů 😀

Konečně! Odbočka k vyhlídce, ale že by měla být cesta dlouhá 500 metrů se mi moc nezdálo 😀 Teď už cesta nebyla moc pohodlná. Prorostlá kořeny, blátivá, ale nic strašného. Za chvíli jsem vystoupal na vrchol a mohl jsem vztyčit vlajku 😀 Z kořenů pod nohama se staly kameny a skály, na kterých stála vyhlídka.

Výhled stál opravdu za to, na vyhlídce seděl páreček smějící se každému druhému slovu, co řekli. Asi bylinky… 😀 Ve skále byly zabudovány i dvě lavičky, které byly okupovány rodinkou užívající si výhled. Když sem přišel k okraji vyhlídky a pádu bránil jen provaz v úrovni kolen, hned sem dal zpátečku, nerad bych se proletěl. Po chvíli se lavičky uvolnili a já si na chvíli sedl a užil si výhled. Díky bohu, protože kdyby kolem mě proletěl ještě jeden kámen, asi bych rodičům toho dítěte, který je házelo a mělo z toho ohromnou pr… srandu, řekl pár slušných slov.

Město vzniklo jako podhradí hradu Hardegg a první zmínka pochází z roku 1145. Město bylo centrem řady řemesel, vyráběl se zde například střelný prach.

Cestou zpátky bylo na cestě o poznání mnohem víc turistů, takže doporučuji si výlet udělat ráno/dopoledne. Když sem viděl ty modrý bobule v keřích, vážně sem litoval toho, že jsem si nevzal chleba s řízkem, jako správnej Čech. 😀 Maliny a ostružiny, které jsem ochutnal mě moc nezasytily.

No a můj výlet byl u konce, určitě mám v plánu se vrátit a navštívit i samotný Hardegg.