Rybářské závody v Měříně

A je hotovo…
Čtvrtá sezóna focení a točení rybářských závodů v Měříně je za mnou. Nemyslel sem si, že by mě mohlo bavit brzké vstávání, nu což… Pro pěkný a atmosférický fotky proč ne 😀 I když si to letos vybralo svoji daň jak první den závodů, tak i druhý den závodů. Ale… k tomu se dostaneme za chvíli.

Odkazy na více fotografií a videa nejdete na konci článku.

Jak sem se k tomu všemu vlastně dostal a proč o tom píšu až teď? Protože dodělávám tenhle rok resty a snažím se restartovat můj „mind flow“, holt sem na to neměl ani chuť, ani čas, ani myšlenky. Ale teď rád se s vámi podělím, třeba si to své čtenáře najde 🙂

Jelikož je pro mě focení velké hobby a moje okolí to ví, dostal sem před čtyřmi lety nabídku, spíš to byla prosba, jestli bych se nepokusil udělat nějaké fotky rybářských závodů v Měříně. Chvíli sem váhal, protože sem neměl žádný teleobjektiv a nikdy sem ho nepotřeboval, většinou fotím portréty, na což teleobjektiv úplně není potřeba. Tak sem si řekl, proč to nezkusit. Nějaký základní objektivy sem měl, tehdy ještě firemní dron byl taky k dispozici, tak sem to zkusil.

Světe, div se, ač já jako nerybář a sem rád, že poznám 3–4 druhy ryb, mě tohle focení celkem i bavilo. Tak to byl další rok a další rok a letos sem dojel svoji osobně čtvrtou sezónu.

Jelikož minulý rok už to firemní dron nezvládl a po jeho splašení a pádu do vody se sice ještě na focení a točení odvážil vzlétnout, nicméně letos po samovolném pádu sem si pořídil dron vlastní, jen jak je u mě zvykem řešit všechno na poslední chvíli, takže v pátek ještě výlet pro třetí baterku do Znojma. Během těch 4 let sem pořídil i teleobjektiv, takže z jedné strany rybníka mi nedělá problém vidět na druhou stranu.

Krom závodů Měřínský kapr a Dětské rybářské závody se taky podílím na dokumentování výlovu rybníku den před závody a sem tam mě rybáři poprosí o nafocení závodů, které dělají pro své ratolesti.

Výlov – Polovec 4.9.2026

A jak probíhá takový výlov? Pro mě celkem jednoduše, odnesou to jen boty a holý lýtka 😀

Na výlov sem přijel v 6 hodin, abych stihl zachytit i nějakou tu tmu, což se povedlo. Samotného výlovu se účastnilo asi tolik lidí, kolik je na fotkách (ne, nepočítal sem je :-D).

A právě tady je vidět to, jak rybařina není jen o tom sednout si s prutem k vodě a, když se poštěstí, tak čekat na záběr… Já bych to asi dělat nemohl. Při pohledu na to, co to všechno obnáší, si člověk ani neuvědomí tu vynaloženou námahu při takové akci.

Ať už se jedná o brodění v bahně, stahování prostoru sítí pro ryby, všude cáká voda, jak se ryby přendávají do kádí a váží. Co si budem, ideální práce pro mě, kdy i já s foťákem zavítám mezi kádě a vyhýbám se cákající vodě z kádí. No prostě suchej odtud člověk neodejde 😀

Ještě že ten dron to má ve vzduchu na háku…

Jakmile jsou všechny ryby převážené, nosí se do náklaďáku pro převoz živých ryb, aby si udělaly výlet do rybníku Nový, na kterém probíhají závody.

Já měl letos ještě plány jiné, a to vrátit se zpět na Polovec, abych počkal, až tam nikdo nebude, protože volavky a čápi si rádi smlsnou na malých rybkách, které zůstaly ve vodě. No a vyplatilo se, aspoň černej čáp, kterej mi nezdrhnul 😀 Po focení na Polovci jsem se vydal zpět k rybníku Nový, abych natočil dronem ještě nějaké podklady. No co víc si přát než mít takhle krásně zabitý dopoledne 🙂

14. ročník Měřínský kapr – 5.9.2026

A bylo ráno, vlastně noc, vlastně se mi fakt nechtělo vstávat, ještě s představou, že by mělo pršet… Během pátku jsem sledoval předpovědi, které nelhaly, pršelo… Ale vraťme se ke vstávání, všechno bylo nachystaný, batoh s foťákem, dronem, stativ, rychloupínací destičky… Ve 3 ráno sem rychle vypil kávu, abych kolem 4 půl 5 byl na místě, na rybníku Nový. V rychlosti sem se podíval ještě na předpověď počasí, stále beze změny. No, hodil sem na sebe mikinu a vesele si odkráčel k autu. Paráda, nikde nesvítila na semaforech červená, Třebíč prázdná, průjezdná a já už si to svištěl směr Velké Meziříčí. Po cestě naštěstí žádný srnky, jen jedno mládě, co si žvejkalo u cesty. Zataženo, tma jak v pr… a asi 4 km před Velkým Meziříčím první kapky na čelní sklo…

Polil mě pot…

Já vůl si nevzal pláštěnku na objektiv! Otočka a zpátky do Třebíče… Podle předpisů samozřejmě. (Daň č. 1)

Druhá cesta do Velkého Meziříčí znásobila i počet žvejkacích srn, na stejným místě jako před chvílí už byly dvě a tím to naštěstí končilo 😀

Než sem dojel do Měřína, potkal mě pěknej slejvák. Modlil sem se, aby to takhle nevypadalo celý dopoledne, jelikož závody byly do 12:30 včetně vyhlášení, takže reálně cca do 13:00.

Konečně sem dojel na místo určení a za 4 roky sem měl svoje VIP místo „u boudy“ a nemusel sem se motat s vercajkem za boudou a překážet tam. Stačilo otevřít kufr, přehodit skla a šlo se dál 🙂

Káva na uvítanou z boudy bodla po tom ranním stresu. Chvíli sem se motal s foťákem a dělal nějaké záběry deštivého počasí při pomalém rozednívání. Počasí bylo během dopoledne jako na houpačce. Když to šlo, fotil/točil sem, no a když pršelo, tak sem se schoval ve stánku na druhé straně rybníka, kde mě taky rádi viděli, když sem přišel somrovat kávu 😀 Ne, myslím, že mě opravdu rádi viděli 😀

Mimochodem, pláštěnku, pro kterou sem se vracel, sem ani nepoužil….

Počasí se postupně uklidnilo a já se konečně mohl pohybovat se vší volností kolem vody. Co si budeme, mohlo být víc závodníků jako minulý rok, ale nedivím se, nejspíš je odradilo počasí.

Co se ryb týče, tak to vypadalo, že těch 248 kusů kaprů/amurů berou jen v zadní půlce rybníka. V jednu chvíli sem mohl stát na místě, čekat na každé nové nahození, abych měl záběry, jak se tahá jedna ryba za druhou.

Tak sem si zafotil sobotní závody, dal si kávu, klobásku a limču, odfotil vítězný kategorie a tradá domů nabít baterky do drona a foťáku, abych byl připravenej na druhej den…

No… na jednu stranu lituju, že sem nechytil příležitost a nezačal se tím focením živit… Ale jdeme od fňukání dál…

14. Dětské rybářské závody – 6.9.2026

Tady to byla, hoši a holky, jiná…

Vstávačka až na 5, abych kolem 6 byl na značkách u rybníku, a to teda bylo něco pro moje oči. Ten východ slunce, pára nad hladinou, no prostě… tohle pochopí jen fotograf 😀 Ve zkratce bylo co fotit / točit / lítat už od rána.

Během chvilky nebylo přes zástup dětí vidět přes příchozí cestu, jak se štosovaly, aby si vylosovaly místa. Za to já měl z dronu pohled luxusní, až sem málem zapomněl, že bych měl použít i foťák 😀

Po přistání sem vzal foťák, udělal pár fotek a šel pozdravit do „boudy“ na kávu. Během toho sem zase vzal foťák, dal ho na stativ a dělal záznam z letící páry nad rybníkem přes přilehlou cestu.

Za malou chvíli měly začít závody a já se vydal s teleobjektivem o kus dál, abych měl pohled na siluety dětí a jejich rodičů za svitu vycházejícího slunce.

Asi po 50ti fotkách, jsem byl na samém konci rybníku u místa č. 1, na kterém seděla závodnice, která také vyhrála kategorii, ve které soutěžila. Co mě opravdu po 4 letech potěšilo, bylo to, jak její (asi tatínek, neptal sem se :-D) řekl od srdce, že ty fotky a videa mají úroveň, že je to parádní.

Jak sem psal, focení v neděli stálo za to. Blížila se 10. dopolední a já si řekl, že si půjdu dát sváču v podobě klobásy a vezmu si baterku k foťáku z boudy ve které sem ji nabíjel, ze které se linula vůně palačinek pro děti, kávy i vůně chmelu pro tatínky 😀

Co se nestalo? (Daň č.2) Po sobotním průseru s pláštěnkou, kterou sem ani nevyužil, se mi stalo to, co sem si zhruba před hodinou říkal, aby se mi nestalo. Dal sem si foťák, dron, vlastně všechno do kufru, včetně klíčů od auta. Ano, stalo se přesně to. Díky zabouchnutým klíčům v kufru auta sem si dal nucenou pauzu, takže sem šel jak hromádka neštěstí ke stánku naproti na další dávku kofeinu…

Díky bohu za rychlou spojku v podobě táty, který mi během hodiny dovezl náhradní klíče. Já mohl vesele dál fotit. Tátu s dědem, kterého vzal sebou, aby se podívali, jak vypadají takové závody sem obdařil klobásou za dovoz náhradního klíče a já si šel udělat další kolečka kolem rybníku.

Blížila se 12. hodina a pořadatelé chystali ceny pro děti a mají to perfektně zmáknutý, protože každé dítě dostane cenu. Samozřejmě, že ty nejlepší jsou oceněni poukazy, věcnějšími cenami… Ale každé dostane svoji tašku s cenou 🙂

Dovedete si představit, co to je, když vypustíte 139 dětí a všichni chtějí vidět, co můžou vyhrát? Takovej malej velkej blázinec 😀 Naštěstí mi úplně nebránili ve focení těch nejlepších 😀

Hotovo, konec. Ceny byly předány, já měl přes 1700 fotek a několik GB videí z dronu a taky sem měl prázdnej žaludek 😀 Šel sem si vysomrovat ještě jednu klobásu na zaplácnutí žaludku. To víte, že sem to nenechal jen tak, za ty 4 roky sem rád, že sem poznal i dalšího člověka, Honzu, kterej je profi kuchař a kouzlí pro děti každej rok dobroty, což je výhra i pro mě a mám přísun oběda 😀 Rozdíl u mě je v tom, že já si pro to jídlo musím zajít, zatímco pořadatelé rozváží závodníkům jak alko, nealko, tak i jídlo. 🙂